NA OBRAZE.

Mráz na okna své ledné kreslí květy,

a tam, hle, bělostná bříz těla prokmitají,

zpěv ptáků uslyšel bys v zelenavém háji,

a první jara tam jsou květy rozesety.

Na třtinu nápěvy faun jarní vyluzuje,

na svahu naslouchá jim nymfa nahá,

to píseň toužná je a plná tuch a blaha,

v bříz kadeřavá čela vítr duje.

Tam jarní míza výš zas stoupá v bílé kmeny,

pln jarních hovorů je fialový vzduch,

a nových písní to a nedočkavých tuch –

táž píseň nové však vždy plna zase změny.