Na oceánu.

Polšeré noci, mlhavé noci

na oceánu, na oceánu,

z večera k ránu,

mlhavé noci,

hleděl bych do vás – na oceánu.

Na oceánu ticho je všude,

jenom ta vlnka tajemně šumí,

jenom v tom srdci divně to hude.

Slyšíš ten dumot! – či kdo rozumí? –

a jak to srdce prudčeji bije:

Rozumím, rozumím – ha, jak se žije

tam v oceánu – v oceánu?

Hučely vody v mlhavé noci:

„Temně je vpod moři, temně ach temně.“

„„Temnější odvěké srdce je ve mně.““

„Nuž tedy rozsvětli svou naší nocí!“

Mlhavé noci, polšeré noci

na oceánu, na oceánu,

z večera k ránu

hleděl bych do vás, mlhavé noci, –

až byste mne vlákaly do oceánu!