NA OCHRIDSKĚM JEZEŘE

Po jezeře táhly chladné vlny,

poprchávalo,

rum jsem malými doušky pil,

jako láhev šampaňského šumivosti plný;

všecko splývalo

v závoj na daleký cíl.

Všecko splývalo chladně

kolem horkého nitra,

minulost se zalkla na dně,

zůstalo jen zítra.

Benzínové motory bušily a páchly,

v bárce voda byla,

nohy v ní;

křehké ruce únavu mi spláchly,

když se Ochrida přiblížila

k osmé večerní.

Křehké bledé ruce města

vínem pohostily,

cukrovím;

domky z perníkového těsta,

lidé ze stínu byli,

všecko sen a dým.