Na odchod ze Skalice Urozené Paní Zuzany Laučekové a dcery její téhož jména, L. ...

Tak tedy předce máme stratiti

Vás, přítelkyně přemilé,

Jen zdráhate se sobě skrovniti

To rozloučení nemilé

Y s hrobem otcovým, y s přáteli,

Jichž v smutku zanecháteli?

Ach! kyž nám dobré Nebe bydleti

Dél s Vámi přálo v Skalicy!

Kyž musýte jen předce odjeti

Až za Pešťanskou Stolicy,

Tu rozkošných hor nechať Slovenských,

Jeť v smutek pouští Žoltenských!

Těch pouští, kdež jen plaší syslové

V svých zemních dírách bydlejí,

Kde na rovinách věčných smyslové

Y moc, y radost tratějí;

Tu máte stráně přeutěšené,

Tam písky nahromaděné.

Tam, kdež dům místo mocné škřidlice

Jen slabá kryje trstina,

Kde místo naší krásné Skalice

Jen špatna trčí dědina;

Tu v utěšeném domě sedáte,

Tam chalupy sy hledáte?

Tam, kdež lid kouká z černé zemnice –,

V níž má jen z bláta ohniště –,

Co vězeň těsným oknem z temnice,

A před ní páchne hnojiště;

Předc chcete čistých, krásných příbytků

Tu nechat –, jít tam k dobytku?

Tam, kdežto místo břestu, jesenu a)

Lid suché pálí kravince,

Kde škodlivého puchu semenu

Se místo dává v kuchynce;

Zde Nebe hrubé duby vyvodí,

Tam ani psý trn neschodí.

Tam místo zpěvu ptačat libého

Jen býky slyšet bučeti,

A místo háje roztomilého

Jen rákosý tam viděti;

Tu tichý slavík míle šveholí,

Tam ovad bručí nevolí.

Tam jenom masnou jídá slaninu

Lid, lenoše sy na pecy;

My jíme bažanty a zvěřinu,

Tam jí se masso hříběcý;

Tu kvete vína slavný, plodný rod,

Tam ani zdravých není vod.

Tam místo stříbročistých pramenů,

Jenž u nás libě hrčejí

Se prýštějíce z tvrdých kamenů,

Jen bařiny se bělejí,

V nichž oškliví se šmiří hmizové,

A v kalných studních červové.

A voda širokého Dunaje

Tam krovy domů přikrývá,

Tok její – žádných mravů neznaje –

Z nich lid, co sysly vylívá;

Y krutě proti chrámu svatému

Se vztěká –, štiky nese mu.

Tam jenom hloupí, masní Guláší

Co ďáblové lid strašejí,

Ti v samostojném smutném Sáláši

Vždy v nocy čerty plašejí;

Předc chcete tiché bydlo Skalické

Tu opustit –, jet v Scytické?

Kde tisýc mužův vraždní lotrové

Jen pro knoflíčky pobili,

Kde lidská střeva diví býkové

Na rozých porozvláčili;

To vše Vám mysli předce nezklátí,

Nic Vás, nic z cesty nezvrátí?

Nic nevážíte sladké radosti,

Jíž v Skalicy ste požily,

Nic proseb toužebných, nic žalosti,

Níž Loučícý se ranili

Vždy těžce srdce přátel šlechetné?

Předc nechcete tu bydlet –? Ne!

Nu! jdětež, Přítelkyně, vessele

Svou cestou v milém pokoji;

Nechť sprovodí Vás svatí Anjelé,

Truc Eolovu f) nástroji!

Y tam Bůh dobrý mocně panuje,

Y tam se k dítkám skloňuje.

On y tam nuzných vidí soužení,

A opuštěné syroby

Pláč všudy slyší, v strastném trápení

Jsa otec bídné osoby;

On sčítá slzy smutných, sbíraje

Je do láhvice, stírá je.

Tak jdětež do těch nových příbytků –,

V nichž Bůh Vás čeká –, radostně,

Bůh chraniž Vaších pracných nábytků,

On rozmnožiž je milostně;

My sprovodím Vás lásky slzami

A skroušenými prosbami.

A naše srdce, k Vám vždy přátelské,

To s Vámi půjde s radostí,

Y tam, y v krásné domy anjelské,

Jež nám Bůh staví v výsosti,

Ni bílé Hory, Nitra, ani Váh,

Ni cyzý rozloučí nás prah.