NA ODCHODU.

By Zdeněk Knittl

Líbej!

Nuž, naposled! Zda cítíš, jak se chvěji!

Přiviň se ke mně ještě vášnivěji!

Ó, jak ta chvíle velká je a svatá!

Ó, schyl se ke mně, hlavičko má zlatá,

je Láska zde, zda slyšíš kroky její?!

Líbej!

Líbej!

A nepřeruš to ticho svými slovy –

Tvé polibky, ty mnohem více poví

a sladčeji, věř, duši ukonejší,

než každé lásky slovo nejkrásnější.

Kdy budeme tak šťastni zase, kdo ví?

Líbej!