NA OKRAJ DNEŠKU.

Vzdor Locarnu a vzdor všem hymnám míru

se chystá Lidstvo rozprávět zas děly

a dát si čichat k smrtonosným plynům –

tak zde, tak onde. Plamen vyskakuje

a hlásí příští. Bude vojna, bude

a běda všem zas, kudy ona půjde.

My v srdci Evropy jsme tuze klidni,

až bezstarostni – ani moudrý sedlák,

jenž proti bouři, krupobití, ohni

a zlodějům a povodním se zavčas

dal pojistit – tak nemůže být kliden.

A bavíme se rozčilením z afér

jak bychom byli – ne na očích světa –

leč na měsíci státem – Robinsonem:

pro sebe sami, nijak zodpovědni,

bez zkoušek minulých a bez dob příštích.

Aférky naše – už z nich není studu,

ba ani hnusu, jenom škodolibost,

jak má ji kluk, když nastavenou nohou

druhého hocha přived k pádu. – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Arci

nám filosofi – optimisté praví,

že v pořádku to, není důvod k vráskám,

i stát prý dětské nemoci mít musí –

leč nemoci jsou, kterými se zmírá

i v dětských letech. A jsou bědné děti,

jichž živoření nemocí je pouze.

A lékař proto jenom takto těší,

že o pomoci neví. – – –