Na okraj stránky Wrightových karikatur.

Na přísné kathedrále, která k nebi

se zvedá s pilířů a fijal lesem,

humoru plný a s komickým děsem

zmok, žába, rarach pitvorně se šklebí.

A velké fresky posledního soudu,

jak zbožný středověk je s hrůzou básnil,

vždy humor frašnou episodou zjasnil,

vtip raketou šleh’ z krve a slz proudu;

neb dobře věděli ti mistři staří:

To druhá stránka lidského je žití,

týž duch, jenž s anděly se k hvězdám řítí,

rád s ďáblem sobě v blátě zataškaří.