NA OPUŠTĚNÉ CESTĚ.

Po opuštěné cestě chodím,

ve bledém slunci podzimním,

jak mohlo být a není, myslím,

a vzpomínám a jdu a sním.

Pod nohou suché sténá listí,

a slunce zatím zapadá,

nálada teskná v hebká vlákna

mou duši zvolna zapřádá.

A v chladu tiše, v mlhách mléčných

den uhasíná podzimní –

skřek na větvi kdes náhlý ptáka

jak jizlivý smích tichem zní.