NA OPUŠTĚNÝCH CESTÁCH.

Já cestou žití šel a světla nezaplála

v tmy skleslé – nad hlavou jen černá mračna stála,

klid mrtvý, strnulý se na vše kolem věšel,

a nikdo po cestách těch smutných, nikdo nešel.

Tma krajem rozlitá do duše mojí padla

v závojích smutečních, jež těžké v cestu kladla,

má duše chvěla se, kol černé stíny stály,

a měsíc nevyšel a hvězdy nezaplály.

A nikde, nikde cíl, kraj v tmách se nekonečna

jen ztrácel rozlitých. Noc strnulá a věčná

šla s bledou úzkostí – nad hlavou mračna stála,

a nikdo nešel kol a světla nezaplála.