NA OSAMĚLÉ STANICI.

V tmách, v smutku pustých polí umírá v chladu den,

a deště šelestění je v tichu slyšet jen,

třesavé zvonku znění.

Těch polí smutek v duši, kdos’ opuštěn a sám,

v plášť úžeji se halí a chodí sem a tam,

s tmou splývá v osamění.