Na ostrém jehlanu mezi nebem a zemí

Na ostrém jehlanu mezi nebem a zemí

stál jsem, hvězdy plály a černala se zem.

Anděl stoupal shora nebes alejemi

a zdola Ďábel kráčel sem;

Anděl pěl a zíval Černý, já stál němý.

Děl Anděl: „Bůh je nekonečný, Všecko – Nic!“

Já rozpjal ruce, v prach jsem nadšen kles.

Ďábel zachechtal se, hles:

„Bohem tys a svět!“ Já jeho líbal líc.

Ďábel: „Já! Já!“ křičel, Anděl „On! On! On!“

Jehlan kolísal, to v jeho bili stěny

Světlo – Tma a Život – Skon.

Dlouho váleno! Já v moři zlomkem plevy.

Ďáblu? Mně? hlas děl kýs utajený:

„Bůh je světlo, a ty stínem jeho, o němž neví!“