Na ostrově Liddo.

Na ostrov Liddo

naráží stále

bez odpočinku

v určitém tempu

bujaré moře,

jakoby matka

v hodině noční

kolébkou jemně

pohybovala

s děťátkem malým.

Do pěny bílé

na pokraj moře

vložil jsem nohu

v zálibě polo

a polo v bázni,

jak podával bych

zkrotlému lvovi

lízati ruku

a kladl hlavu

do jeho tlamy.

Leč marné strachy:

velebné moře,

všemocný vladař

tajemných hlubin,

leží tu u noh

ostrova krotce –

lev dřímající,

nechá si tahat

šedivou hřívu,

mžouraje blahem.