NA PAMÁTKU 5. LISTOPADU 1905.

Byli jsme zas jednou u zkoušky,

ujde to – no, díky bohu!

Stísněné hrudi zas volno je,

už si zas vydychnout mohu!

Rosteme na těle, na duši,

rozum náš také se tuží –

profesor Osud si práci dal,

díky Vám, horlivý muži!

Jsme s policajty hotovi,

– bozi, jak v prsou to buchá! –

Teď ještě v sobě jen dobijme

policajtského ducha!

Teď ještě hezky odložme

své kocourkovské zvyky –

nemyslem, že se točí svět

kol české politiky!

Nemyslem, že se nám Evropa

s pokřikem na pomoc sběhne –

kdyby nás Vídeň i zabila,

nikde se prst pro nás nehne!

Zavřemež ústa svá nezdolná

a napněm uši jen, bratři:

vizme a slyšme, jak jinde je,

a mlčme, jak se i patří!

Když mluvit – pak slovo buď jak meč,

za slovem ať jdou hned činy!

Pleťme již provazy z konopí

a ne z té pavučiny!

Naposled - když nám už tolikrát

dal Osud své Mene tekel –

žeňme ty tuhé své poslance

už kams do horoucích pekel!

Těch opohlavkovaných lebek řad

ať není v Čechách už vidět –

aby se člověk dál nemusil

v ničem už za svůj lid stydět!