NA PAMÁTKU čtyřicetiletého slavného panování J. M. císaře a krále Františka I.

Čí to jméno slaví v rozložitém poli,

Kdež bystrý se Dunaj, Pád i Labe pění?

Proč dvakrát paterý národový jazyk

Hymny prozpěvuje k nebi?

Ne k Jordánu to vedl let čtyřikrát deset

Poušti lidstvo prorok: král veliký to vládl

V nívách mlékotokých let čtyřikrát deset,

Sloupem lásky boží krytý.

On před vítězovým neplakal obrazem

Žízní slávy, jinoch: mírolibec, stojí

Bašta svým dědinám, nestrašivý vrahův,

Říše přispořitel svaté.

Číst dlouhým osudem, co plamenem zlato,

Láskou prostomilou k svým plane národům,

Vlastní srdce hotov, káže-li potřeba,

K štěstí obětovať lidu.

Právům posvěcených On zemovladařů

Svítí ke spasení nábřehová věže,

Pevná neskroceným vzdorovať vlnám

Bouřícího se domnění.

Proměnným spravujeť žezlem i zákonem

Každou svým, svěřenou sobě bohem, čeleď,

Otcovský velitel, jenž koruny mnohé

Láskou víže pronárodů.

Nábožnost blaženou, cnost nebesům milou,

Sám ctnosti spanilá hvězda, konať velí;

Palmou rájeplodou míru ušlechtilé

Okrývať libuje vědy.

Pod křídlem chovaný, o Čechu! orlovým,

Plesej v den veliký! Darmo sočí vrazi,

Darmo zrádce brojí, odrodilec; tvoje

Zvážil srdce i víru král.

Míšencem pohrdá, národovost cení,

Líbí, jímžto mluvil Václav i Jan, jazyk

Český; jím povinen tys velebiť Jeho,

Jej ti zkvítati On přeje.