Na památku kvítek vřesu,

Na památku kvítek vřesu,

– utrh jsem ho na rozcestí –

panenko, si domů nesu.

Tys se pravou dala vésti

pěšinkou, já v levo kráčel,

Tebe život rosou smáčel,

a mne deštěm podzimním.

Tobě kvetl kvítek vřesu

růžově, tys prchla s ním.

Já si zmrzlý domů nesu.