NA PAMÁTKU.

– Pár řádečků do památníku! –

Tož dosud ještě neodkvet

blín neblahý těch dívčích rtíků

a trýzeň mojich dávných let?

Museum pos a slavných rčení

všech neslavných i slavných jmen,

slov přenešťastných zápolení

a krádež sebraných kdes pěn?

Nuž, zbavil jsem se přede roky

též všelijak těch starostí:

jak páv se pyšnil svými oky

či udal cizí hlouposti.

Teď vidím vaše čisté čelo,

zrak budoucnu plá na pozdrav...

Kéž by vám k štěstí nescházelo

už víc, než ten můj autograf!