NA PAMĚT

Příteli dávný, Viktore Dyku!

V zástupu žebráčků, příživníků

zchátralý, skrčený, docela vzadu

taky já hřivnu svou k nohám ti kladu.

Z dalekých zájezdů malátný, snící

nesu ti zářivou létavici,

zbloudilá z hvězd je do bahen dneška,

sbalená v cáry, tvrdá a těžká.

Až nám dá osud u mety stát,

až budou vítězné hranice plát,

až tě pak v slíbené zemi samé

kruté to lidské zvíře snad zklame,

smrt že bys volil raději,

rozbal ji skvoucí, dá ti naději.