NA PAMĚŤ LIDEM...

V korunu stinnou časem rozroste se strom,

jejž chvějící se rukou v zemi vsadil jsem,

to v dobách války zlých na pamět lidem všem,

když země pila krev, ve smutném roce tom.

Nad hlavou rozšumí se synů jiných let

v pokojný zase čas, v budoucí, lepší věk,

o těch, kdo zamlkli šli z dědin do válek

jim za večerů bude tiše vyprávět.

V pohodě časů zrát zas bude obilí,

a s láskou zabloudí jich zraky do polí –

snad zamlklé je potom srdce zabolí,

to v temno minula jak zřeli na chvíli.

V korunu stinnou časem rozroste se strom,

ve kraji rodném tu, jenž létem zavoní,

a čeká, taje dech, až kosa zazvoní –

Já vsadil v dobách zlých jej, v smutném roce tom.