Na pasece.

Jak pláň, jež v světle půl a ve stínu,

skrz sosny vidíš známou mýtinu,

modravá pára v stromů korunách

v daleku mizí v snách.

Volavka v přeletu své nohy v zad

kams na slatinu přes les míří v chvat,

jak šipka přes nejvyšších kmenů hrot

zapadla, pouhý bod. –

Nic nehne se... Dokola tmavý les...

Jen břízy štíhlé, kam svit slunce kles,

jak novicky, za nimiž zavřen svět,

se nepřestanou chvět.