NA PASECE.

Ve hloubce byla lesů modř, nad námi oblaka tála,

těžká vůně pryskyřice z lesa proudila,

a slunce bilo do země, a země silně hřála,

a nad ní se potácela můra zbloudilá.

Vítr ji v tmavá křídla tlouk’, rozmarně unášel strání,

žlutě roztřás’ pod ní arnik květy vonící,

ty vábily a lákaly ji v mírném kolébání,

smáli se jí červenými křídly koníci.

Vše bylo plno úsměvů, kraj téměř bezezvuký

pro nás proměnil se v zdání ráje bezmála:

nad slavnou rozkoš poznání byl lehoučký stisk ruky,

a nad pocel vůně jahod, jak nás ovála.