NA PASEKÁCH.

Po kopcích jdeme. Obzor daleký.

Polévá slunce paseky.

Les odběhlý zvědavě od hory;

kus pole se rží, pohankou, brambory;

obrostlá obří skaliska,

pod nimi tichá pastviska.

Tu není módních krámů;

jen obloha věčného chrámu

se klene nad božskou panorámu.

Tam dvě jsme potkali děvčátka,

teprve poupátka.

Sukénky jak z vlčího máku,

očka, co hledí do zázraků,

hlásky jak zpěvavých ptáků.

A nožky bosé

se brouzdaly v ranní ještě rose.

To menší hrálo si na maminku.

Kus dřívka s hadříčkem

– nedotkli byste se ho malíčkem –

stačilo na miminko.

A chovalo je tak něžně

a tisklo je ke košilce režné –

kus toho dřívka

se vtělilo mu na andílka.

Tu není módních krámů;

jen obloha věčného chrámu

se klene nad božskou panorámu.