Na pasekách z křoví buků

Na pasekách z křoví buků

pláč zavýsk’ dutý PÍŠŤALY,

já ztajen k uchu kladl ruku,

jak zvuky se skal padaly

a drolily se do údolí,

kde v pomněnkách se potok smál,

já naslouchal, sáh’ po koukoli

a chrp a máků natrhal,

bych daroval je komukoli –

já s rosou jsem je natrhal – – –

Utichlo sladké, lkavé kuku,

pastýř, jenž hrál, šel do dálí,

v mou a mých květů němou muku

has’ měsíc v modři zsinalý – – –