NA PASTVĚ

Zní zvonek, druhý, třetí, v celé směsi

teď znějí. Stádo pestré – na stráži

je bílý pes. A běda kravce, jež se odváží

a za šťavnatou pící zaběhne si

dál, než je určeno. – Jdu za nimi

v houšť lesní, za pohledy plachými

velikých očí, zvuky jasnými

veselých zvonků, k psíku, jehož hlas

zní výhružně, jak děl by – nelze čas

hrou mařit, paní, s city vašimi.

Na všechny strany těká, na ocas

jak bílá vlajka by se vyšplhala –

tak důležitě do výše jej pne. –

Uhýbám jim – a stádo za mnou jde

s hudbou svých zvonců, za mnou zůstává

jak píseň, kterou louka dohrává,

než do nočního šera zapadne.