Na pastvině.

K západu se slunce kloní;

nebe zrudlo jako krev,

na klekání ve vsi zvoní,

z pastvin teskný zvučí zpěv.

Jako pták se polem nese,

chví se, slábne; ohlas jen

od skal šedých v černém lese

v luh se vrací jako sen.

A zas hyne, mizí znova,

marně ptám se: „Kamo jdeš?“

Jak ta píseň pastevcova

zhynu, zajdu, zmizím též.