NA PERUTECH LÁSKY.

Na perutech lásky bílou holubicí

nad prach se mnou vzletíš, nad stesky a žaly –

s námi hrdličkami všechny chvíle snící,

jež nás v tvrdé dráze štěstím objímaly.

S námi motýli se vznesou našich snění,

bude s nimi stoupat vůně našich květů –

vylétnem’, kde vzniká bílé světlo denní,

kam nestačí křídla chudých lidských vznětů.

Ode slunce k slunci budem’ letět v touze

v objetí svých duší, v nekonečna moře –

dole ve hluboku bílou hvězdou pouze

bude svítit země a s ní naše hoře...