NA PĚŠINĚ LISTÍM ZAVÁTÉ

„Pojď,“ volá les, „pojď dál a hloub,

kde zpívá klenba, roste sloup,

kde v svatostánku plno hnízd,

kde prach i pyl je stejně čist.

Slyš, kořen ke kořenu dí,

že život nikdy neumdlí,

slyš, větev k větvi šelestí,

že v smrti není bolesti.

„Pojď,“ volá les, „pojď hloub a dál,

kde s jasem stín se v jedno spjal,

ať zví tvůj smutek: není zla,

v němž slunná zář by uhasla.

A nechť tě zebe bol či zášť,

vlá kolem boží lásky plášť

a zahalí tě do svých řas

jak listu růst, jak ptačí hlas.