NA PÍSKU.

Tam v kraji plochém, v kraji nudy,

jenž jako poušť je zavátý,

vše v písku tone: bor tu chudý,

dál pastvina, píď orné půdy

i stromů řad tam u chaty.

S té pláně prchly písně ptačí,

jen káně nad ní polétá,

jen havran v sypké brázdě kráčí,

kde pampeliška do bodláčí

své suché chmýří zaplétá. –

A přec i tady týn ční roty,

již Slovák přijal ve svou chýž

i s davem hnaným od Golgoty,

jenž rád pomáhá kouti hroty

všem, kdo své Spáse staví kříž.

Hle, tvrz těch vetřelců! Hle, město zpupné,

jak drze chýžkám sedlo v týl,

jak rádo v pýše přepotupné

jim patou svojí na šíj dupne,

až kolem zní jen ston a kvil!

– Ó, klety buďte krovy domů,

vy štíty křivd a nátisků!

Až ku pomoci kraji tomu

sám Pán sestoupí v bouři hromů:

vám běda, domy na písku!