NA PLESU SVÉ DCERY.

Ve vlastním dítěti má mladost neužitá

se hlásí k životu v svém prvním rozpjetí,

teď v svěžích půvabech mi celá Vesna skvítá

ve vlastním dítěti...

Sny z tužeb zahrady v mé zbledlé paměti,

směs dojmů jásavá se v akkordů stech splítá,

jak alkoranu verš, ve matné perleti.

Nad hrobem Mladosti tě duše moje vítá!

taj žití vidím plát sedmerou pečetí

v tom, co mi nepřáno, zřím, jí co život skýtá,

ve vlastním dítěti...