NA POBŘEŽÍ

A to je jih. Zdi oslňují bílé,

kde z oleandrů sklenula se báň,

ční nad modrem a zvoní campanile

a před ním žebrák nastavuje dlaň;

hřbet mezků naložen je otýpkami,

a po čem šlapou, nedbá z tvrze lid;

kde krámky jsou, tam bohů byly chrámy,

hrob milujících zvědavcům je skryt,

cos o Římu dí písmo polosmyté,

zvou cypřiše jak v dozpívanou báj.

Dnes kdyby z vln se vznesla Afrodite,

má kněžno, řek bych, zdrávas! Znám ten kraj,

kde svítí noc, kde dýchá sen i za dne,

kde pěje mramor v souzvuku svých lyr.

Zde strohá sloka jasní se a sládne.

A to je jih. Mé poledne, můj mír.