NA POCHODU.

Přes propasti a horské hřebeny

my vidíme svou zaslíbenou zem –

však v šalbách osudů duch zkušený

ví, že tam sami nikdy nepřijdem.

A je to bolest, touhy žhavý cit,

proč řežem, pálíme a bojujeme,

by zdravý, silný všel tam aspoň lid,

s nímž jako zodpovědný chirurg jdeme.