Na podobiznu básníka s dítětem. (II.)

Tak vyletí dva ptáci bouřliváci –

ten jeden mladý, s lehkým oddycháním,

a druhý zvolna, ztěžka letí za ním,

a péro s peřím stále ještě ztrácí.

Sám časem v drahý lásky břeh se vrací,

v to prázdné hnízdo sirých otců s lkáním,

sám nocí kvílí, stená vzduchem ranním,

až posléz v černou vody tůň se skácí.

Jen ještě jeden pohled do daleka...

Nač smrti vzdoruje a ještě čeká?

By z dáli přišla blahá zvěst mu v hoře:

‚Já přeplul jsem to hrozné žití moře,

jak s tebou vyšel – s křídlem nestřísněným.‘

A smrti vzdá se s citem usmířeným.