NA PODZIM.

Klekání doznělo – bim bam bim –

do polí ženu se na podzim.

Hvězdami blýskají nebesa –

do lesa, vzhůru, do lesa!

Tak rychle tmí se. A všechen les

hučí a šumí do nebes.

Stromu strom vypráví strašnou báj,

les že ztracený, zamčený ráj.

Bory jsou zuřivé, vichor štve:

„Poutník jde! Člověk jde!“ všecko řve.

Hučí to, bouří to, kvílí, lká

jako vod spousta veliká.

A kdo dál pustí se zpozdilý,

utone v ní neb – sešílí.