Na podzim. (1.)

Zda, kdo v bolu pomateném sám se vraždě

listy lásky rukou chvějící se vrátil,

také pohřbil všecku na ni upomínku,

a s ní cit a srdce, bolesť na vždy stratil?

Chladný podzim s větví kolem pně holého

listy žluté sesypal do smrti klína –

zda strom zhynul? kořen vyschl? – O ten ještě

polomrtvý na jaro se rozzpomíná!