Na podzim. (2.)

Kdo milovals kdy tak, že v jediném jen „ano“

jsi za spasení prosil na kolena klesna,

zda víš, jak bylo ti v té chvíli rozechvěné,

když nenadálé „ne“ tě probudilo ze sna?

Co zdá se stromu as, kdy na rozhraní smutném

za květem uběhlým sen poslední si dřímá?

„že v krátku jaro minulé uběhlo na vždy,

a k příštímu že dlouhá, nebezpečná zima!“