NA PODZIM TOHO ROKU

Vkrádám se v kout chorých trav.

Obzory zahleněny ležatými klikami

dýmů kolkol; z hory mlh v daleku

až ke mne trčí asfaltový vody pruh,

v ní odrazy tupnou a chmurní

jak v mokrý kámen. Mezi reflexy

topolů poslední nachový rmut.

Mourové profily zdí vleptány

do kyprého, vlhce zeleného šíra,

jsou nějak úzké; sdružují se proti podzimu.

Když z koutů zdiva čiší

vychudle modravá mha,

tutéž píseň mladík citlivě srká

z harmoniky ústní, tutéž píseň,

jež souzněla v modrém, svatém hymnu.

Nyní prostá, bezvýznamně teskní

a za její tenkou nitku chytám

prchání tohoto století.