Na podzim.

Jak oči pláčem všechno listí rudé

a teskno všude.

A alejí jak šel jsem zamyšlený,

pták z celé duše v smutek ticha zpíval.

To byla píseň dumavá a vřelá

a duší chvěla.

A pták ten sladce v jeseň zádumčivou

o jaru svém a o svém štěstí zpíval.

A pak jsem šel, v mé duši mukou zprahlé

tak divno náhle

a líto mi, že já jen v jeseň stáří

jsem neměl jara, o němž byl bych zpíval.