Na polích knížecích.

Na polích knížecích čilý je ruch,

dělníci klidí, co nadělil bůh.

Urodný, bohatý letošní rok –

zlatý to poteče z špýcharů tok!

Celý ten širý kraj, tisíce mil,

otroky knížete vzděláván byl.

Nesčetných davů těch pil krev a pot,

celý rok svědkem byl jich žalů, psot.

Na polích knížecích čilý je ruch,

dělníci klidí, co nadělil bůh.

Ve městě sídelním je kníže pán,

nevidí, jak lid je hladov a zdrán.

Baletky, koně, psy pěstuje jen

a zlatem tvoří si i z noci den.

Propíjí, prohrává lidu krev, pot,

aniž by svědomí hryzl jej hrot.

Na polích knížecích čilý je ruch,

dělníci klidí, co nadělil bůh.

Kol uší drábů jim tancuje hůl –

po práci usednou za prázdný stůl.

Dětinsky těší se na onen svět,

prosí, by bůh skončil dny jejich běd.

I dál chtí skláněti otrocky leb,

když aspoň dosyta budou mít chléb.

Na polích knížecích čilý je ruch –

modlitby chuďasů neslyší bůh...