Na pólu duše.

Srázné ledovcovité skály.

A nad nimi vychází polární slunce tiché resignace.

Bylo lze viděti světlý bod lodě

v zelenavém moři naděje!

Rackové radostně kroužili oblaky,

přilétli, usedli na moje skály...

(Slunce počalo tepleji hřát!)

Ale loď zmizela! Nepřišla spása!

Sám, klidný, čekám, kdy uhasne záře

a přijde Noc.

Zahynu, opuštěn v smutných svých skalách!