NA POPLACH...

Na poplach zvony rozhoupejte znovu,

jichž dlouhou dobu nekvílel již kov,

ať jejich bouře hřmí a táhle duní

ve příval nových, burcujících slov!

Řev spodních proudů letí trhlinami,

zní v temné noci stráže volání –

ctná Evropa zas přehlížela hříchy

a třeští sliby dlouhých pokání,

a v strachu dětinném své vládce počítá si,

a v strachu dětinském zas chystá muka zlá;

hřmí venku rány, zvony v poplach duní

a zpívá cvakot času kyvadla...

Ví každý dnes, že bouře v noci přijde,

že smete vše ten příval hladový,

tisíce bitev v polích schystáno je,

jež hromem k věštbám starým odpoví.