NA POSLEDNÍ STRÁNKU

A nechci proklínat

čas, který v prázdno letí.

A nechci vzpomínat

a nechci podmýšleti –

Kousavých reflexí

chci vyrvati se muce.

Vyčítat nechci si

své založené ruce.

Na cestě záhadné

což ještě někam přijdu?

Kdož jdete mimo mne,

nerušte mého klidu!

Jas, tma a touha, sen,

vše může smysl míti.

Nemluvte o tom jen,

co mohlo někdy býti!

Ni posměch rozkladný

klid můj dnes nevyvrátí.

– A mezi dvěma dny,

je třeba trochu spáti!