Na poslední stránku knihy „Z mého herbáře“.

Jak pěkně všecko tady srovnal v knížku,

co nasbíral po žití pestré nivě;

dle rodu určil vše a spravedlivě,

žel, vína svého malou dal nám číšku.

Jsa mudrcem nezapřel v sobě lišku,

ať v život čile, v minulost zří snivě,

ví, cokoliv nám dá, že vezmem chtivě,

ať růže skvost neb prostou pampelišku.

Teď slzu v oku, teď smích na tváři

a všecko, čím jen život vře a bují,

v tom jeho malém najdeš herbáři.

Však něco že přec chybí, pozoruji:

hloh s laurem – nač však toho tady třeba?

trn dá mu svět a laur mu nedá chleba.