Na poslední stránku Tomkových „Dějů Čech“.

Zde člověk čte a slzy s očí kanou.

Zde s davem hrdin nad vítězstvím plesá,

zde s mučedníky na popravách klesá

a umírá tam pod cizáckou ranou.

Ó děje útrap za vlast milovanou!

Krev z těchto listů stoupá na nebesa,

zde národu se trůn i pranýř tesá,

z těch věků mor a vůně lípy vanou.

Zde velcí kradli, loupili a lhali

a zapírali vlast a řeč a víru,

zde v ctnostech zmírali ti prostí, malí.

Vnuk čítá život dávných bohatýrů,

tu jásá, lká, tu marně kletbu tlumí,

a zde již dávno, dávno nerozumí...