NA POSLEDNÍ STRANU.

Čas setby uplynul, a vítr vane duší

a zvoní tak, jak v červnu nad lány by táh’...

Blížení letních milostí mé srdce tuší,

jichž příchodu je nutno vyčkat v modlitbách.

Mé touhy osení do květu právě zraje,

plno je šumu, plno je zelených stuh,

sluneční záře juž hedvábně po něm hraje,

na zkoušku oře je podruhé větrný pluh.

A nejist třesu se, zda ještě není záhy,

by vítr neroznes’ úrodný pylu prach,

by zrna neztvrdla mi nedostatkem vláhy...

Bázeň mne skličuje – a čekám v modlitbách.