Na potomky.

Mrak a temnost na předrahé

Vlasti ležela,

Mateřská řeč pod nehodným

Břemenem mřela;

Upřímně se jí ubohé

Nikdo neujal,

Nikdo z klepet předsudků ji

Nevyvinoval!

Až se nám duch předků chrabrých

Přísněji zjevil,

K rozšíření zpěvů českých

Srdce povzbudil;

Tu jsme teprv z počátečku

– Ač byl dost těžký! –

Snažili se zvelebovat

Jazyk mateřský.

A – hle, bratří! – Bůh jest žehnal

Našeho chtění,

Českých hájů hlas se zmáhá

V líbezném pění:

Básníků vlastenských výsev

Přebujně vzcházý;

Dennice mateřské řeči

Jasně vycházý.

Neboť sám On, milovaný

Otec náš a král,

Na vlastenském zotavení

Dobrotivě stál:

Sám své mocné ruky podal

Našemu bdění:

Odměňuje věrných Čechů

Snažné dychtění.

Blaze nám – aj, třikrát blaze!

Nedusý již nic –

Šíří se náš hlas mateřský

Rok po roce víc!

Rozplašen jest mrak předsudků,

Jenž nad vlastí stál;

My jsme cestu proklestili – –

Vnucy, jděte dál!!–