NA POUŠTI

Na poušti pramen živný prýští

a cestu k němu vichr tříští.

V závějích písku kosti bílé

zříš z karavany zabloudilé.

Nad mořem tím, jež bez pobřeží,

spadává slunce a se šeří.

A nežli červánek tu shoří,

zas karavany z mlh se nořil.

Soumaři i lid zvolna kráčí,

staví hned se, hned směr zatáčí.

Pekelný žár všem těla suší,

otázka strašná všem zní v duši,

bolest všem sedí v tváři bledé:

zda cesta k prameni jen vede.