Na poušti.

Bloudíme pouští jako Israel,

za námi nízké robství Faraónů,

za námi moře krví červené:

k svobodě nám a katům dráha k skonu.

Bloudíme pouští. Oblakový sloup

vedoucí nás, to v našich prsou víra,

cíle že dojdem, třeba v pustinách

tisíce reků beze slávy zmírá.

Bloudíme pouští. – Sladkou mannou nám

věštcova slova, našich otců sláva,

Sinaiem naším naše srdce jest,

úmluvy archou lidstva svatá práva.

Bloudíme pouští. Dlouho, dlouho již

daleké cesty útrapy nás souží;

zdali to div, že ten, jenž jídal z nich,

po masných hrncích Egypťanů touží? –

Bloudíme pouští. Teprv synům snad

těšit se bude z pouti ovocí:

svobodný lid jen uzří volnou vlast,

v poušti až zhynou dávní otroci. –