NA PRAHU NOVÉHO ROKU

Na prahu nového roku

jaký to, Bože můj, sen!

Z bouřného věčnosti toku

co se to vynoří jen?

Hroby a hroby a hroby,

kam jen v tu dálavu zřím,

poslední uvadlé zdoby

urvala vichřice jim.

A přec tam jaro kdys kvetlo,

paprsek mládí tam plál,

spalo tam slunečné světlo

smějíc se po květech v dál.

Hroby teď, hroby a hroby,

zamlklé, ponuré tak...

Odvrať se z minulé doby,

v budoucno upři svůj zrak!

V nadějích kvete tam vesna,

v lásce tam nový cíl zkvet’,

probouzí hroby ty ze sna,

probouzí omládlý svět.

Lásku jen, víru a naděj

vraťme zas zápasům svým,

v budoucnost pohleďme raděj,

v niž dnes tak nadšeně zřím.

Nad hroby, mraky a chmuru

píseň zní, slyšte ten tón:

poháry vzhůru a vzhůru,

půlnoční udeřil zvon.

S klamem a strženou maskou

minulost hleďme v hrob klást,

nad hroby probuďme s láskou

smířenou, svobodnou vlast!