Na prahu zimy.

Ještě podzim v pestrém šatě

ztichlým lesem, sadem spěje,

a již v jeho zlatou kadeř

zima bílé sněhy seje.

V zeleni, co ještě zbyla

ze smavého léta doby,

bělá se to jako z jara,

kdy ji na sta květů zdobí.

Teskní stromy, vzpomínají...

O poupatech, písni ptačí

zdá se jim v tom bílém šatě – – –

Neúprosně zima kráčí.