Na prahu zimy.

Je pozdě juž a zniká podjeseň,

a před oknem na staré slívy peň

mráz nadýchal nám jíní!

Jím poprv jen krov zabělal se chat –

juž Meluzina táhne zaplesat

zas v krby našich síní...

Oh, z blízka ať si jde, či z daleka –

má duše snivá se jí neleká,

mněť vítaným je hostem!

Vždyť jsem tak rád, že aspoň při stolu

teď v duettu s ní mohu pospolu

pět o svém blahu prostém. –