Na Prahu.

Vítám Tebe, slavná česká Praho!

Hvězdo slávy z lůna Vltavina,

zlatý trůne naší velikosti,

naše slunce – naše snivá luno!

Vítám Tebe plesem tisícerým,

naše matko, naše zlatá Praho!

Ty jsi věčná, svatá, česká Róma,

světější než dómy posvěcené,

neboť k Tobě celý národ zvedá

v dobách smutku zraky uslzené.

Vítám Tebe, slavná, česká Praho!

U Tvých nohou Vltava se pění,

jejíž vlny pozdrav Tobě kynou.

Ó já tuším, že tím klidným proudem

hojné slzy milionů plynou!

Ó já znám Tvé děje pašijové,

zřím tu půdu krví zakropenou!

A předc jásám v blahém opojení,

Tebe vítám srdcem plesajícím,

naše matko, naše česká Praho!

Ty jsi krásná ve své velebnosti,

jako slunce ve svém rudém hávě;

ó Tys větší ve svém utrpení

než-li druhdy ve své zlaté slávě!

Vítám Tebe! Ach, já líbám vroucně

Tvoji půdu věkem posvěcenou,

líbám stopy dávno zašlých dějů,

každý kámen z rumů památnosti!

Líbám vše, co milo mi a draho!

Vítám Tebe srdcem roztouženým,

vítám Tebe, slavná, česká Praho!